Co mi tělo říká, když mě bolí záda?

Občas mám dojem, že bolest zad trápí snad úplně všechny z nás. Některé víc, některé míň. A nevyhýbá se ani mně. Tak to prostě je. A i tahle otázka zazněla v rozhovoru s Janou Novou v jejím podcastu @Jana_Talk, kde jsem byla hostem. Bylo to moc fajn povídání, žádné oficiality, ale jako bychom si daly pokec někde v kavárně.

Ovšem i Janě jsem odpověděla jako vždy při podobných otázkách. Naše tělo funguje podle jasných pravidel a zákonitostí a každá naše nemoc, bolest, tlak je smysluplný biologický program. A to, který program se spustí přesně v tomhle jednom případě, záleží na tom, jaký k dané situaci zaujmeme postoj. Tedy jakou emoci to v nás vyvolá.

Trošku víc to rozvedu. Představme si jednu situaci, která v nás může budit emoce…

Firma se dostane do finančních problémů a je nucena ze dne na den dát výpověď několika zaměstnancům.

Tak si pojďme přiblížit, co se u několika z nich může stát, i když jde o naprosto stejnou situaci. Všichni dostali výpověď naprosto stejně a za naprosto stejných podmínek.

1. Muž ve středním věku – má koupený dům na hypotéku, má rodinu se dvěma malými dětmi, manželku na mateřské. U něj se s největší pravděpodobností tato situace projeví jako strach o to, aby zvládl vše zajistit je finančně a všechno bylo OK. A somaticky se tento jeho přístup promítne na jeho játrech.
2. Muž pár let před důchodem – žije sám s manželkou na menší vesnici. Pro něj ztráta zaměstnání představuje spíš to, že přijdu o kolegy, kolektiv. Že najednou bude sám. A na to jeho tělo bude reagovat zadržováním vody – tedy velmi rychlých přibíráním na váze. My totiž nechceme být sami, vždy chceme být součástí nějaké skupiny. Navíc celou tu situaci vnímá jako podraz, protože tady přeci už měl být až do důchodu a tohle se teď nestane. On musí do důchodu pravděpodobně o dost dřív. Takže tady o sobě dá vědět i zažívací trakt, který reaguje na situace, které neumíme strávit a vnímáme je jako podraz – podpásovku.
3. Muž ve středním věku – také má rodinu a malé děti, žije ve vlastním a hypotéka ho netíží, jen ho trápí zodpovědnost jako živitele rodiny. U něj se ztrátou zaměstnání nastupuje strach o to, aby uživil svou rodinu (ne platil závazky), ale opravdu je dokázal zajistit. Tady se může ozvat, mimo jiného, i jeho prostata, protože to může vnímat jako ohrožení svého rodu.
4. A posledním příkladem toho, jak někdo může zareagovat je tento muž, kterému příští rok bude 55. Ten celou situaci vnímá jako novou příležitost. Odstupné je pro něj bonus, něco si s manželkou koupí, zajedou za dětmi a pak se začne rozhlížet po nové pracovní příležitosti. Protože zkušeností má dost, tak proč by ne. Nebo se může dokonce pustit i toho tak dlouho odkládaného projektu. A u tohoto muže k žádné somatizaci nedojde. Nevnímá tam nic jako podraz nebo to v něm nevyvolává strach a je vyrovnaný.

Sami vidíte, že co člověk, to jiný přístup nebo náhled na danou situaci. Proto není tak jednoduché říct, co přesně znamená bolest zad nebo čehokoli jiného. Vždy je potřeba hlubšího pohledu a zkoumat, co tomu předcházelo.

Možná si říkáte, že by bylo fajn reagovat jako ten poslední muž. Jasně, máte pravdu – to by pro všechny bylo fakt nejlepší :). Ale jak toho dosáhnout? Ono nestačí jen si to říct.

Od teď už budu totálně v ZENu a nechá mě to naprosto chladnou, jsem nad věcí – vlastně se mě to netýká.

Ale málokdy je to pravda, pokud si to jen říkáme a opravdu to necítíme.

Naše reakce na vše, co se nám v životě děje souvisí s tím, jak jsme se v průběhu života naučili reagovat. Jaké jsme si postupně převzali do života vzorce chování, podle kterých teď fungujeme. Protože když jsme od dětství viděli, že na jakoukoli situaci nebo změnu v životě naše okolí reagovalo strachem z toho, co bude, jak to zvládnou, nastoupily pochybnosti, tak takhle prostě budeme reagovat i my. Protože jsme to odkoukali.

Abychom to dokázali změnit a reagovat jinak je potřeba velkého uvědomění a pochopení sebe sama. Ale věřte, že na všem se dá pracovat. Není to vždycky procházka růžovým sadem, ale není to nemožné.

Pokud vás tohle téma zaujalo víc, pusťte si náš rozhovor. S Janou jsme rozebíraly dopodrobna jak tohle téma, tak spoustu dalších. A taky to, jak s nimi pracovat a co nejmenšího můžeme udělat proto, aby se nám žilo líp a naše tělo nemuselo tolik volat o pomoc.